Jak se čivavy vyrovnávají s osamělostí?
Člověk je společenská bytost, jeho potřebu komunikace mohou v nepřítomnosti druhého člověka naplnit zvířata. Pes může například povzbudit osamělého staršího člověka k většímu pohybu a komunikaci se sousedy a zlatá rybka se může stát oporou pro dítě, říká psycholožka Ylli Kukumägi.
I když se podle Kukumägiho může cítit osamělý i člověk obklopený jinými lidmi, protože pandemie koronaviru u lidí pocity osamělosti ještě zhoršila. „Je to těžké, protože lidé jsou od přírody sociální tvorové. Potřeba komunikovat s ostatními, mít přímé kontakty, je v nás již naprogramována,“ uvedla psycholožka v programu „Terevisioon“.
Blízkost a kontakt s druhými lidmi jsou podle Kukumägiho natolik důležité, že dítě ponechané v dětství bez blízkých a bez podpory se může v dospělosti stát traumatizovaným a prožívat velké potíže. “Potřebujeme alespoň jednoho člověka, kterému můžeme zcela důvěřovat,” řekl Kukumägi.
Pokud nejsou žádní další lidé, se kterými by se dalo komunikovat, pak podle výzkumů mohou zvířata pomoci vyrovnat se s osamělostí. “I když máte zlatou rybku nebo morče, stále s nimi komunikujete,” vysvětlil Kukumägi. Jednak výzkumy ukazují, že zvířata komunikují stejně jako lidé, jednak blízkost zvířete pomáhá zmírňovat různé psychické problémy. „Například se zvířaty se léčí velmi různá spektra autismu. Když lidé zažijí nějakou traumatickou událost, zvířata pomáhají. Zvíře také zjemňuje potřebu intimity,“ vyjmenovává psycholožka.
Například kočka nebo pes jsou dobrým společníkem pro osamělého staršího člověka. „Kdo má psa, pohybuje se tak či onak. Alespoň teoreticky ji vyvedou na ulici,“ vysvětlil Kukumägi s tím, že už tím, že člověk vyjde na ulici, získává nové informace a dojmy. Pes také nutí majitele více komunikovat s ostatními lidmi. “Pro majitele psů je snazší začít spolu mluvit, protože mají konkrétní téma, o kterém mohou mluvit,” řekl Kukumägi.
Citovala studii několika tisíc lidí ve věku 65 let a starších, která zjistila, že 82 % svobodných lidí se po adopci psa přestalo cítit osaměle. Podle Kukumägiho se více než polovina majitelů psů účastnících se studie začala více hýbat a snáze komunikovala s ostatními lidmi. „Například jako majitel psa řeknu, že u nás asi nejsou lidé, se kterými bych díky tomu, že mám psa, nezačal komunikovat,“ uvedl příklad psycholog.
Starší lidé mohou mít podle Kukumägiho ještě větší obavy o život svého mazlíčka. Každý, kdo alespoň jednou v životě ztratil domácího mazlíčka, nechce často opakovat totéž. “Je to velmi těžké.” Zvíře je naprostá každodenní rutina. Záleží na tom, jak ráno vstáváte, jak se hýbete, co ráno jíte,“ popsala psycholožka. Na druhou stranu, mazlíček může žít déle než starší majitel a po své smrti bude stále potřebovat péči a domov.
Kukumägi poznamenal, že výzkumy ukazují, že kromě koček a psů pomáhají lidem vyrovnat se s osamělostí i další domácí mazlíčci, od želv po zlaté rybky. „Pokud začnete pozorovat jakoukoli živou věc, je to celý [oddělený] svět,“ řekla.
Zvířátka jsou vhodná do společnosti a podpory pro lidi jakéhokoli věku. „I v případě dítěte, pokud má pocit, že nemá žádnou oporu, může se mu zvíře stát velkou oporou,“ poznamenal psycholog. Na druhou stranu, domácí mazlíček může v rané fázi naznačovat potenciální antisociální sklony dítěte. „Všechny formy násilí a mučení na zvířatech v dětství jsou jedním z rysů, který je pevně zakořeněn v antisociální poruše osobnosti. To je sklon k sadismu,“ vysvětlil Ylli Kukumägi.
Když si adoptujete zvíře, měli byste podle Kukumägiho pamatovat na to, že také potřebuje péči. „Kočka žije víc sama. V případě psů, pokud nemůžete zůstat doma stejně jako starší lidé, pak můžete zvolit mini variantu, která je neustále s majitelem,“ poradil psycholožka.
Střih: Nadezhda Berseneva
Problém je, že bez nás se to stane nekontrolovatelné. Necháváme ho doma samotného, nejdřív ožvýká linoleum, pak všechny boty. Nyní jsme se přestěhovali na privát, vše při starém, vyzkoušeli jsme vše, kastrování, antistres, hračky a dlouhé procházky, trochu to nechat, ať si zvykne – vše se ničí a neustále žvýká, trhal klec, i stůl se zvládá pohnout a převrátit klec, už nemám sílu to řešit . Necelý rok starý. Už vidíme jen možnost uspat, ale chci to zkusit znovu, třeba pomůžete, vysvětlíte jak.
Nikita Adeev mazlíček: pes bez plemene (krysa), 1 rok
Odpověděl specialista na korekci chování psů
Haló Jako vždy je hlavním problémem to, že když opravujeme chování psa, spoléháme na výsledek. A pokud to nedostaneme, změníme strategii a znovu čekáme na výsledek. A znovu a znovu a tak dále v kruhu. A separační úzkost bohužel není příběh, kde očekáváme rychlý výsledek, a rozhodně není příběh, kde potřebujeme/můžeme změnit naši strategii. Psovi je méně než rok a vy jste vyzkoušeli spoustu různých možností, neustále měnili strategii korekce, pracovali nahodile, takže pes, ať chtěl sebevíc, nemohl pochopit, co dělá špatně a jak, v fakt, měl by to udělat. To je obvykle dlouhá práce, ale taková, kde změna strategie znamená těžký návrat na úplný začátek, ne-li ještě horší. Jaký je problém, když pes zůstane sám? Faktem je, že se její stav mění. Zatímco vy jste doma, pes je v klidu. Odešel jsi – pes je ve stresu. Proto musíme její samotný stav přirovnat alespoň přibližně k tomu, ve kterém se nachází ve vaší přítomnosti. Podotýkám, že pes ve stresu snadno nereaguje na ponechanou potravu, i když je požírač. Navíc ji nemusí zajímat hračky, i když je zuřivý hráč. Představte si, že máte strašnou migrénu a nabízí se vám váš oblíbený dort. Co je to za dort, když celý širý svět není hezký? Takže stav psa, který pociťuje nepohodlí (čti „stres“) z osamělosti, lze přirovnat k hrozné migréně. Hledá způsob, jak zmírnit nepohodlí. Ne zcela vědomě, spíše automaticky. Ale pokud jí zvolená strategie pomohla rozptýlit se a cítit se trochu lépe, pak se to téměř okamžitě napraví. Takže jsme se shodli, že korekce by měla být systematická. Zhruba takhle to vypadá: 1. Vytvoříme si rituál odchodu z domova. Konkrétně pro tuto situaci: odešli jsme, pes zůstal. Konkrétní akce nebo slova, která se opakují pokaždé, stejným způsobem, ve stejném pořadí. Určitý prvek předvídatelnosti, který sám o sobě činí život psa srozumitelnějším a klidnějším. 2. Opouštíme domov na velmi krátkou dobu. Přesně takové množství, během kterého se pes cítí klidně. Nebo ještě lépe, o něco méně než tentokrát. I když je to 1 sekunda. Odešli a vrátili se. Se nic nestalo. To znamená, že na vaší péči nezáleží a neovlivňuje stav psa. A tuto dobu naší nepřítomnosti velmi postupně prodlužujeme. Můžete začít tím, že psa necháte v izolované místnosti a teprve poté přejdete k ponechání samotného v celém bytě nebo domě podle stejných pravidel. Využít můžete další „pomocníky“ v podobě doplňků stravy, feromonů, bílého šumu nebo hudby pro psy. Ale to je přesně dodatek a ne jediný opravný prostředek. Pokud jsme úspěšně pracovali o víkendu a v pondělí šli do práce na celý den, byla veškerá náprava marná, budeme muset začít znovu, pokud to nebude ještě horší. Proto pro korekci volíme dobu dlouhých prázdnin, prázdnin nebo dovolených. Nebo využíváme služeb hlídače, který pomůže uklidnit a rozptýlit vašeho psa, když jste mimo domov. Abychom vám pomohli tento problém vyřešit, poskytnu vám De Martiniho protokol pro nápravu separační úzkosti. ▪Práce s protokolem je pod prahem reakce, tzn. Vracíme se domů, než se pes začne starat sám. Pokud se například pes stane úzkostným 3 minuty po odchodu majitele, pak odejde maximálně na 2 minuty. První výstupy mohou trvat několik sekund. Proto je práce založena na fotoaparátu. Bez něj nelze stav psa posoudit ▪Doba zpracování protokolu začíná 20-30 minutami, během kterých je několik východů z domu v různou dobu a nejdelší odchod na konci. ❗Čas se volí individuálně pro každého psa. ❗Práce s protokolem probíhá 5 dní v týdnu a nutně 2 dny volna. Odpočinek vám umožní zotavit se a jít dál efektivněji. Vše je stejné jako u nás: víkendy jsou důležitou součástí pracovního procesu. ▪Východy začínají v domácím oblečení. A později se zavádějí výstupní spouště, například oblékání svrchního oděvu, obouvání, vyzvednutí klíčů atd. Zadávají se po jednom a střídají se s běžnými výstupy. Ale ne hned a postupně. Když pak pes přestane dávat pozor. ▪Při práci s tímto protokolem je důležité nenechávat psa při práci samotného. Ie bez psa opouštějte dům pouze při protokolární práci. Protože se pes opět ocitne v panických situacích a proces adaptace bude velmi dlouhý a neefektivní. V případě, že potřebujete odejít z domova bez psa, použijte hlídače. ▪Jídlo se nepoužívá, protože může psa přepnout a ihned po jeho vyčerpání pes zpanikaří. Pokud se vrátíte, dokud je ještě jídlo, pes si plně neuvědomí, že je sám, co se s ním děje a že to všechno zvládne. ▪Přepravka se nepoužívá, protože psi potřebují cvičit, aby se zbavili stresu. V omezeném prostoru se psi cítí omezeni a to zvyšuje napětí. Práce s tímto protokolem se provádí před vypuknutím paniky. Proto jsou vyloučeny všechny situace, kdy pes začne panikařit. Čas se prodlužuje postupně a u každého psa bude jiný.