Jaká je krevní skupina psů?
Krevní transfuze (transfuze krve, transfuze krve) – léčebná metoda, která spočívá v zavedení do krevního oběhu pacienta (příjemce) plné krve nebo jejích složek odebraných dárci nebo samotnému příjemci, jakož i krve vylité do tělní dutiny při úrazech a operacích. Nejběžnější metodou je nepřímá transfuze plné krve a jejích složek.
Než přejdu k samotné problematice krevní transfuze, rád bych připomněl, co je to „krev“ a proč je potřeba.
Krev – pojivová tkáň, která vyplňuje kardiovaskulární systém zvířat a lidí. Skládá se z kapalné části – plazmy (intersticiální tekutina) a formovaných prvků (buňky). Červenou barvu krvi zajišťuje hemoglobin, pigment obsažený v buňkách zvaných červené krvinky. U psů a koček tvoří krvinky asi 30–50 %, plazma asi 50–70 %. Tento poměr se nazývá hematokrit.
Krevní plazma obsahuje vodu (více než 90 %) a v ní rozpuštěné látky – bílkoviny, živiny, biologicky aktivní látky (hormony, vitamíny, enzymy), produkty látkové výměny, anorganické ionty, rozpuštěné plyny.
Vytvořené prvky krve jsou reprezentovány následujícími buňkami:
červené krvinky (červené krvinky) nejpočetnější z utvořených prvků. Červené krvinky obsahují železo obsahující protein hemoglobin, který zajišťuje hlavní funkci červených krvinek – transport plynů, především kyslíku. V plicích hemoglobin váže kyslík, mění se na oxyhemoglobin, má světle červenou barvu. V tkáních se z vazby uvolňuje kyslík, opět se tvoří hemoglobin a krev tmavne.
krevní destičky (trombocyty) spolu s proteiny krevní plazmy zajišťují koagulaci krve vytékající z poškozené cévy, což vede k zástavě krvácení
bílé krvinky (leukocyty) jsou součástí imunitního systému těla. Jsou schopny vystoupit z krevního řečiště do tkáně. Hlavní funkcí leukocytů je ochrana. Podílejí se na imunitních reakcích.
Hematokrit je poměr počtu vytvořených prvků a tekuté části krve. Obvykle kolem 30-55%. Stanoví se odběrem krve do speciálních kapilár s následným odstředěním.
Fotografie ukazuje hematokrit psa s dehydratací (58 %) a psa po laparotomii pro rupturu nádoru sleziny (18 %).
Jaké funkce plní krev?
Transport – přenos různých látek: kyslíku, oxidu uhličitého, živin, hormonů, mediátorů, elektrolytů, enzymů atd.
Respirační – přenos kyslíku z plic do tkání těla, oxid uhličitý – z buněk do plic.
Trofické (nutriční) – přenos základních živin z trávicích orgánů do tkání těla.
Exkreční (vylučovací) – transport konečných produktů látkové výměny, přebytečné vody, organických a minerálních látek do orgánů jejich vylučování (ledviny, potní žlázy, plíce, střeva).
Termoregulační – přenos tepla z více zahřívaných orgánů do méně zahřívaných.
Ochranná – realizace nespecifické a specifické imunity; Srážení krve chrání před ztrátou krve v důsledku zranění.
Regulační (humorální) – dodávání hormonů, peptidů, iontů a dalších fyziologicky aktivních látek z míst jejich syntézy do buněk těla, což umožňuje regulaci mnoha fyziologických funkcí.
Homeostatika – udržování stálého vnitřního prostředí těla (acidobazická rovnováha, voda-elektrolytová rovnováha atd.).
V souladu s tím může narušení výše uvedených funkcí v důsledku snížení objemu krve nebo nedostatku jedné z jejích složek vést k významným problémům. V těchto případech je potřeba chybějící komponenty doplnit.
Jaké krevní produkty existují?
Plná krev (považuje se za čerstvá do 8 hodin po odběru. Je zdrojem červených krvinek, leukocytů, plazmatických bílkovin, stabilních koagulačních faktorů (po 24 hodinách skladování dochází ke ztrátě krevních destiček, dále faktorů V a VIII)
Hmota červených krvinek (obsahuje pouze červené krvinky, neobsahuje plazmu, krevní destičky, koagulační faktory)
Čerstvě zmrazená plazma (obsahuje všechny koagulační faktory – stabilní i labilní)
Zmrazená plazma (obsahuje pouze stabilní srážecí faktory).
Kryoprecipitát (sraženina vzniklá v horní části čerstvě zmrazené plazmy při rozmrazování. Obsahuje vyšší koncentraci koagulačních faktorů. Účinný v případech vyžadujících profylaxi u zvířat s normálním objemem vlastní plazmy (např. při chirurgických manipulacích u zvířat s von Willebrandem). nemoc), nebo u nemocí, které neumožňují zavedení velkého množství tekutiny)
Hmota krevních destiček (obsahuje pouze krevní destičky)
Hmotnost leukocytů (obsahuje pouze leukocyty)
Crio-free plazma (plazma bez kryoprecipitátu)
Všechny tyto krevní produkty se získávají z plné krve centrifugací. Každá z nich kompenzuje nedostatek specifických krevních složek, což umožňuje vyhnout se zavedení nepotřebných složek pacientovi – snižuje se spotřeba krve a snižuje se počet alergických komplikací. Například u hemofilie stačí nemocnému podat faktor VIII. K pokrytí potřeby organismu plnou krví je potřeba podat několik litrů krve, přičemž tuto potřebu lze uspokojit pouze několika mililitry antihemofilního globulinu. Pro anémii způsobenou akutní nebo chronickou ztrátou krve a pro depresi krvetvorby jsou účinné transfuze červených krvinek; v případě těžké trombocytopenie, zvláště komplikované hemoragiemi, jsou indikovány transfuze koncentrátů krevních destiček; Koagulologické poruchy a pokles objemu cirkulující plazmy se úspěšně léčí transfuzemi čerstvé zmrazené plazmy. Transfuze plné krve může způsobit senzibilizaci pacienta, tvorbu protilátek proti krvinkám (leukocytům, krevním destičkám) nebo plazmatickým proteinům, což je spojeno s rizikem závažných komplikací při opakovaných transfuzích. Plná krev se zpravidla podává v případě akutní ztráty krve s prudkým poklesem objemu krve, kdy dochází k nedostatku všech složek krve. V medicíně se v současné době transfuze plné krve prakticky nepoužívají, zatímco ve veterinární medicíně s omezenou dostupností krevních bank (v Moskvě jsou psí krevní banky v laboratoři Chance-Bio, na klinice Biocontrol – je možné k nákupu krevních složek, kočičí krevní banka v době psaní článku chybí) využívají především transfuze plné krve, odebírají ji od dárce pro konkrétního pacienta.
Jaké jsou indikace pro krevní transfuzi?
akutní masivní krevní ztráta (více než 30-60 ml/kg) – nejčastěji se jedná o důsledek úrazů, ruptur vnitřních orgánů, akutního krvácení v důsledku nádorových procesů (například ruptura nádoru sleziny);
akutní hemolytická anémie – příčinou může být piroplazmóza u psů, hemobartennelóza u koček, otravy hemolytickými jedy;
chronická anémie s hematokritem pod 12-15 %;
akutní ztráta krve s hematokritem 20 % nebo méně;
dědičné a získané koagulopatie – poruchy srážlivosti krve v důsledku dědičných onemocnění nebo otravy, například jedem na krysy;
trombocytopenie – snížený počet krevních destiček;
leukopenie – snížení počtu leukocytů u infekčních onemocnění po použití chemoterapeutických léků;
hypoproteinémie – snížení hladiny bílkovin v krvi z různých důvodů.
Zde bych chtěl říci, že v každé konkrétní situaci o nutnosti transfuze rozhoduje lékař, který se zaměřuje nejen na výše uvedené ukazatele hemoglobinu a hematokritu, ale také na to, jak pacient tento stav snáší. Je obrovský rozdíl mezi pacientem s akutní ztrátou krve a pacientem s chronickou anémií. První pacient, který během krátké doby (několik hodin) ztratil polovinu krve a má snížený hematokrit a hemoglobin (např. 30 % místo původních 50 % a 80 hl místo 150 hl, resp. ), bude ve stavu hlubokého šoku kvůli ztrátě krve. Jiný pacient např. s chronickým selháním ledvin, který se dostal na nižší hodnoty (např. 20% hematokrit a 70 hl hemoglobinu), ale po několika měsících se bude cítit skvěle a nebude pociťovat známky hypoxie (nedostatečný přísun kyslík do tkání). Tato situace vzniká tím, že tělo druhého pacienta mělo v těchto měsících možnost zapnout kompenzační (adaptivní) mechanismy, které umožnily pacientovi „zvyknout si“ na nízkou hladinu hemoglobinu. U prvního pacienta je mnohem pravděpodobnější, že bude potřebovat krevní transfuzi, zatímco druhý se bez ní obejde úplně a dostane léčbu ve formě doplňků železa, epokrinu atd. To znamená, že významným, ne-li hlavním faktorem při určování potřeby krevní transfuze nebo jejích složek je celkový stav pacienta.
Krevní transfuze je pro pacienta závažným zásahem a indikace k ní musí být odůvodněné. Pokud je možné poskytnout pacientovi účinnou léčbu bez krevní transfuze nebo není-li důvěra, že bude pro pacienta přínosem, je lepší krevní transfuzi odmítnout.
Něco málo o krevních skupinách u psů a koček.
Psi a kočky mají také krevní skupiny, které se liší od sebe navzájem a od lidských krevních skupin.
DEA je psí erytrocytární antigen, který je dominantní v erytrocytech. Na základě tohoto rysu nyní existuje 6 krevních skupin: DEA 1.1, 1.2, 3,4,5 a 7. Protože 98 % psů je kompatibilních s DEA 4 a pouze 42 % s DEA 1.1, univerzální dárce krevní skupiny jsou DEA 1.1 negativní a DEA 4 pozitivní. Krev, která neobsahuje DEA 1.1, lze podat transfuzi každému psovi, krev obsahující DEA 1.1 lze podat psovi, který je pozitivní na DEA 1.1. Psi nemají v krvi přirozené protilátky proti antigenům červených krvinek, takže první krevní transfuze je na rozdíl od koček považována za bezpečnou. Před druhou transfuzí je nutné buď určit krevní skupinu, nebo provést křížový test.
Kočky mají 3 krevní skupiny: A (II), B (III) a AB (IV). Nejběžnější je skupina A. Skupina B není tak běžná (běžnější u Habešanů, Barmánců, Peršanů, Somálců, skotských faldů, exotů, Britů, Cornish Rex a Devon Rex). Skupina AB je extrémně vzácná. Kočky, na rozdíl od psů, mají přirozený mechanismus tvorby protilátek proti jiným krevním skupinám. Kočky skupiny B mají velmi silné, přirozeně se vyskytující protilátky proti antigenu skupiny A. Transfúze krve typu A u koček skupiny B způsobuje rychlou, těžkou hemolytickou reakci, která může způsobit smrt kočky. Univerzální dárcovská krevní skupina pro kočky před transfuzí neexistuje, je nutné určit krevní skupinu nebo provést křížový test.
Aby se zjistila možnost transfuze, provádějí se testy kompatibility – buď pomocí rychlého testu na zjištění přítomnosti určitých antigenů, nebo se provádějí křížové testy (červené krvinky dárce se smíchají se sérem příjemce a naopak a kompatibilita se posuzuje podle přítomnosti nebo nepřítomnosti aglutinace). Příjemci je injikováno určité množství kompatibilní krve, přítomnost nebo nepřítomnost alergické reakce se hodnotí po dobu 15 minut, poté se injikuje hlavní objem. Před transfuzí je možné použít antihistaminika (antialergická) za účelem prevence nebo snížení alergických reakcí.
Požadavky na dárce.
Věk od 2 do 8 let.
Klinicky zdravá zvířata.
Hmotnost více než 20-25 kg u psů, 3 kg a více u koček.
Dostupnost očkování proti virovým infekcím.
Je vhodné provést výzkum chronických virových onemocnění u koček.
Psům se obvykle neodebírá více než 22 mlkg hmotnosti krve a kočkám ne více než 15 mlkg.
Postup krevní transfuze – krevní transfuze – pevně vstoupil do každodenní praxe moderních veterinárních klinik a stal se samozřejmostí. Úrazy, střelná poranění, chirurgické a poporodní krvácení, těžké krvácení do trávicího traktu, otravy, následky těžké piroplazmózy a mnoho dalších onemocnění provázených anémií (chudokrevností) – to vše jsou stavy, které mohou být bez krevní transfuze smrtelné. A donedávna tomu tak bylo. Krevní transfuze, které se staly každodenní rutinou, zachránily životy stovek zvířat. Aby však v případě potřeby byla krevní transfuze provedena kompetentně, bez komplikací spojených s transfuzí nekompatibilní krve, musí každý majitel psa znát krevní skupinu svého mazlíčka.
Není žádným tajemstvím, že první krevní transfuze v životě psa je v naprosté většině případů snadno tolerována a nevede k anafylaktické reakci. Počínaje druhou transfuzí je však již nutné použít dárcovskou krev, která odpovídá hlavním, nejkritičtějším faktorům. Vzhledem k dnešnímu poměrně rozšířenému používání krevních transfuzí se na kliniku stále častěji dostávají zvířata, která již krevní transfuze mají. A majitelé si musí pamatovat, že druhá a všechny další krevní transfuze v životě vašeho mazlíčka již nebudou bezpečné bez určení krevní skupiny.
Jaká je krevní skupina psa?
Začněme tím, co je skupinový antigen? Jedná se o látku, či spíše bílkovinu, která je přítomna v krvi daného organismu (na povrchu každé červené krvinky) a která, když se dostane do jiného organismu, je jím vnímána jako „cizí“. V tomto případě dochází k imunitní reakci s tvorbou protilátek. Při opakované expozici „cizí“ krvi je imunitní odpověď tak silná, že existuje přímé ohrožení zdraví a dokonce života pacienta.
Lidské krevní skupiny a krevní skupiny psa nejsou úplně to samé. U lidí existují dva hlavní (a několik dalších, vzácných) skupinové antigeny: A a B. Kromě toho se u lidí stanovuje také Rh faktor, který má rovněž antigenní vlastnosti a který je buď přítomen v krvi člověka, resp. ne. Lidé tedy mají čtyři hlavní krevní skupiny: 0(I), A(II), B(III), AB(IV), z nichž každá může být Rh pozitivní nebo Rh negativní.
Psi nemají Rh faktor, ale je již známo více než tucet skupinových antigenů. Jejich skutečný počet a role v těle psa, antigenní schopnosti a biologické vlastnosti budou předmětem studia odborníků po dlouhou dobu.
Dnes bylo přijato mezinárodní označení pro známé antigeny skupiny psů: DEA – Dog Erythrocyte Antigen. Jednotlivé antigeny (nebo skupinové faktory) jsou označeny čísly: DEA 1.1, DEA 1.2, DEA 3, 4, 5 atd.
PRO ÚSPĚŠNOU KREVNÍ TRANSFUZI JE DŮLEŽITÉ ZNÁT DEA FAKTOR 1.1!
Je to DEA 1.1, který má nejsilnější antigenní vlastnosti, protože je schopen způsobit silné imunitní reakce. V praxi ostatní skupinové faktory u psů nevedou v případě inkompatibility k tak závažným klinickým komplikacím.
Naše laboratoř má schopnost stanovit faktor DEA 1.1. Buď je přítomen v krvi psa (pes DEA 1.1 – pozitivní), nebo není (DEA 1.1 – negativní). Podle evropských statistik je asi 45 % psů DEA 1.1 pozitivních, zbytek je negativní.
Psi pozitivní na DEA 1.1 jsou univerzální příjemci, to znamená, že mohou dostat krevní transfuzi od jakéhokoli jiného psa, ale ideálně od psa DEA 1.1+ (ujasněme si, že pes dárce musí být absolutně zdravý a bez krevních transfuzí). DEA 1.1 + pes může být dárcem pouze pro stejného DEA 1.1 – pozitivního psa.
DEA 1.1 negativní psi jsou univerzální dárci, to znamená, že jejich krev může být transfuzována jiným psům, ale oni sami mohou být transfuzí pouze stejnou, DEA 1.1 – negativní krví. Ale opět, v ideálním případě je lepší transfuzi krve od pozitivního psa – pozitivního a od negativního psa – negativního.
Co se stane, když negativnímu psovi podá pozitivní krev? Zpočátku nejsou v krvi takového psa protilátky proti faktoru DEA 1.1, takže první transfuze je téměř vždy úspěšná, bez klinicky výrazných imunitních reakcí. Ale takový pes zůstává citlivý na tuto látku, která je jí cizí, po celý zbytek života, protože se v jeho krvi vytvořila „armáda“ odpovídajících protilátek. Opakované krevní transfuze, pokud jsou podávány náhodně, bez zohlednění krevní skupiny, mohou být pro tohoto psa fatální. A navíc, pokud je takový pes samice, pak by se majitelé měli vyhnout páření s pozitivními samci DEA 1.1, protože někteří z jejích potomků budou pozitivní. A protože mateřské protilátky snadno pronikají placentární bariérou k plodu a jsou obsaženy i v mlezivu, budou novorozená štěňata trpět hemolytickou anémií a mohou zemřít, možná je i intrauterinní smrt plodu.
Každý pes si tedy musí nechat určit krevní skupinu! A jaký faktor DEA 1.1 má: pozitivní nebo negativní, musí být uvedeno ve veterinárním pasu. Zodpovědní majitelé psů se předem obávají o budoucí potřeby svého mazlíčka!
Majitelé psů negativních na DEA 1.1, pamatujte: váš pes se může stát skutečným hrdinou-zachráncem něčího mazlíčka, protože je univerzálním dárcem!