Jaká teplota je optimální, aby brzdové kotouče fungovaly bez poškození?
Dílna DR.DISK byla založena mimo jiné pro komplexní studium světových zkušeností s výrobou brzdových systémů, proto jsme po více než 5 letech nepřetržité práce a více než 5000 servisovaných vozidlech s různými brzdovými systémy a mechanismy může poskytnout komplexní informace o skutečném stavu věcí v automobilovém servisu a opravárenském průmyslu, stejně jako na trhu náhradních dílů!
Začněme tedy základy:
1) Všechny brzdové kotouče pro osobní vozy, s výjimkou karbon-keramických a některých čistě závodních projektů, které používají nerezovou nebo vysoce legovanou ocel, jsou vyrobeny z litiny a slitin na jejím základě. Důvod: nízká cena, vysoká obrobitelnost odléváním a řezáním, přítomnost suchého maziva ve formě grafitu (uhlík), ten má klíčový význam v přímém procesu brzdění, respektive tření! Z tribologie je známo, že tření bez potřebného množství mazání vede ke zvýšenému opotřebení jednoho ze dvou nebo obou třecích těles, přičemž se zvyšuje celková teplota třecího páru, což je škodlivé pro celý brzdový systém vozu.
2) Brzdové kotouče, při civilním použití se při brzdění zahřejí až na +300-350 C. Při této teplotě dochází i u nekvalitní litiny ke zcela vratným deformacím, které nevedou k výměně brzdových kotoučů, to však platí pouze při správném výběru protitělesa, a to brzdových destiček Při sportovním použití je teplota o brzdové kotouče dosahují 800-900 C.
3) Brzdové destičky průměrného osobního automobilu, aniž bychom zacházeli do čistě akademických aspektů, lze rozdělit do tří skupin. Měkký, středně tvrdý a tvrdý. Poměr vlivu na opotřebení brzdového kotouče, také podmíněně, lze rozdělit přibližně následovně. Pět sad destiček na sadu kotoučů pro měkké destičky. Tři až čtyři sady destiček na sadu kotoučů pro středně tvrdé destičky. Až dvě sady destiček na sadu kotoučů pro pevné destičky. Dále přicházejí na řadu faktory složení brzdových destiček, které kromě vlivu na opotřebení kotoučů mají vliv na součinitel tření a adhezi třecích těles. Pro běžného člověka je téměř nemožné určit chemické složení, ale existuje několik způsobů, jak určit tvrdost a koeficient tření podložek. Za prvé: položte jednu podložku na druhou tak, aby třecí obložení směřovalo k sobě, trochu zatlačte a posuňte horní podložku dopředu. Přilnavost (přilepení) drsnosti povrchu vytvoří určitou protisílu vůči pohybu horní podložky a čím obtížnější je pohyb podložky, tím vyšší je drsnost její podšívky, a tedy i menší tvrdost, stejným způsobem můžete zhruba pochopit, jak se destičky budou chovat při brzdění, měkká destička vytvoří větší tření a na kotouč bude vyvíjena menší síla, aby ho zastavila, a podle toho se bude méně zahřívat, vytvoří se tvrdší destičky menší tření, čímž se zvyšuje síla působící na kotouč. Druhá metoda: zkontrolujte třecí obložení. Podle stupně tvrdosti lze materiály použité v podložkách rozdělit do dvou podmíněných skupin. První, nejtvrdší, je ocel v práškové formě (jsou viditelné charakteristické kovové částice s leskem), keramické částice (charakteristické kusy připomínající štípané keramické dlaždice nebo kameny), mosaz (charakteristické žluté částice ve formě hoblin nebo jehlic). Druhá, střední a nízká tvrdost, ocel ve formě vlny (charakteristická ocelová vlákna ve formě jehlic nebo malých nití), organické inkluze sypké konzistence (charakteristické částice připomínající slinuté saze nebo grafit), měď (charakteristické částice červené popř. oranžová barva), uhlíková vlákna (charakteristické částice uhlíkového vlákna), ta se používají pouze v top-end dílech a zcela výjimečně!