Starship-1 (Alexander Vladimirovič Lazarevič) číst zdarma online plnou verzi knihy | Kapitola 1. Prehistorie Starship-1 (Úryvek z učebnice dějepisu napsané v daleké budoucnosti) #1

Ten, koho později posádka hvězdné lodi 1 nazvala Velkým vůdcem, se narodil v malé vesmírné osadě, jejíž dráha ležela mezi dráhou Jupitera a pásem asteroidů. Byla to typická vesmírná osada – válec dlouhý jeden a půl tuctu, pět kilometrů v průměru, uvnitř dutý. Asi sto tisíc lidí žilo na vnitřním povrchu válce, v podmínkách umělé gravitace vytvořené rotací válce kolem své osy.

Osada měla uzavřený cyklus – nedovážela potravinářské produkty. Biomasa se pěstovala v paprscích „umělého slunce“, osadníci se živili téměř výhradně biomasou a když se biomasa během trávicích procesů proměnila v odpad, byl odpad opět kompletně využit k výrobě biomasy. Mrtví byli zpopelněni a tam putoval i jejich popel. V osadě se tak neztratil ani gram organické hmoty. Dovážet se musel pouze vodík – termonukleární palivo pro „umělé slunce“. Ten se s kolonisty z měsíců Jupiteru obchodoval výměnou za cenné kovy, které osadníci těžili v pásu asteroidů.

Osadníci také prováděli drobný obchod se Zemí – hlavně nakupovali programy pro roboty a roboti přímo v dílnách osady z levných materiálů těžených poblíž v pásu asteroidů vyráběli nové vybavení, právě vynalezené mazanými vynálezci Země.

Země byla v celé Sluneční soustavě proslulá tvůrčím géniem svých inženýrů, vědců, umělců a hudebníků. Přestože v popisovaném období žilo na Zemi méně než dvacet procent lidstva, rozprostíralo se po celé sluneční soustavě, Země zůstala kulturním centrem lidské civilizace. Země však už nemohla být ničím jiným – pozemšťané neměli žádné suroviny: všechny nerosty byly dávno vykopány naplno. Z tohoto důvodu továrny a továrny na Zemi dávno zmizely a většina průmyslového zboží byla dovezena z Měsíce. Měsíční zdroje se však také začínaly vyčerpávat.

Hlavními zdroji příjmů Země byl obchod s technickými a uměleckými myšlenkami a také cestovní ruch. Poté, co se průmysl přesunul za hranice Země, se celá planeta proměnila v jednu obrovskou přírodní rezervaci. „Navštivte rajskou zahradu svých předků!“ – toto heslo Ministerstva cestovního ruchu Země bylo vidět všude – od vroucích plání Merkuru až po údolí Pluta, spoutaná kosmickým chladem. A každý člověk, ať se narodil kdekoli, považoval za svou povinnost alespoň jednou v životě podniknout pouť na Zemi. Tato požehnaná země básníků a vědců, žijících a tvořících na pozadí idylické přírody, samozřejmě vzbuzovala v mnoha poutnících touhu zůstat zde navždy. Ministerstvo imigrace Země však bylo neoblomné. Lidé mu říkali „Ministerstvo odmítnutí“: z milionu žádostí o povolení k pobytu se obvykle vyhovělo maximálně tuctu. Šťastlivci byli nadějní mladí tvůrčí pracovníci, kteří se již dokázali osvědčit. Pokud jde o občanství Země, k jeho získání se člověk musel, jak se říkávalo, „narodit buď na Zemi, nebo být géniem“. Pozemšťané si stále pamatovali hrůzy populační exploze z počátku 21. století a vedli extrémně opatrnou demografickou politiku.

Turismus byl ale pro pozemšťany velmi důležitým zdrojem příjmů a nadále podporoval touhu nepozemských lidí žít na Zemi – touhu, kterou dokázalo uspokojit jen pár vyvolených. Tito vyvolení byli skutečně těmi nejlepšími mozky sluneční soustavy, kteří dali Zemi mnoho nových nápadů a nápady byly pro Zemi ještě důležitějším zdrojem příjmů. Pozemšťané i nadále chtěli mít možnost vybrat si to nejlepší z nejlepších. Proto byla propaganda pozemského způsobu života rok od roku agresivnější.

Pozemšťané spekulovali o tom, že vesničané a kolonisté byli nuceni žít ve stísněných, stísněných prostorech a někdy se zabývali monotónní prací, která byla na Zemi dávno pryč. Život ve vesmíru, stále plný nebezpečí, vyžadoval od člověka disciplínu a do značné míry reguloval jeho chování.

„Na Zemi můžete ujít tisíce kilometrů, aniž byste si kdy oblékli skafandr, aniž byste se kdy podívali na stupnici přístroje, abyste zjistili, kolik kyslíku vám zbývá. Nad vaší holou hlavou bude nebe táhnoucí se do nekonečna! Absolutní svoboda a absolutní prostor! To je možné jen na Zemi!” – tak začal propagační film Ministerstva cestovního ruchu Země. Každý rok byly pozemskými agenty distribuovány miliardy krystalů s holografickými nahrávkami takových filmů v nejodlehlejších koutech sluneční soustavy.

Postupně mezi kolonisty a osadníky začala narůstat nespokojenost s politikou Země. Každý rok se miliony turistů vracely ze Země do kolonií a osad poté, co je ministerstvo pro imigraci odmítlo. Tito lidé se stali balastem pro kolonie a osady: nechtěli pracovat, většina z nich byla ve stavu hluboké deprese. Objevili se mezi nimi narkomani.

V některých osadách a koloniích vznikla hnutí, která požadovala zákaz pozemské propagandy. Mnoho osad uspořádalo na toto téma referendum. Místy se podařilo vyhrát zastánci prohibice. Takové osady prohlásily agenty ministerstva turistiky za persony non grata, zakázaly dovoz videokrystalů do osady a rušily televizní vysílání ze Země.

Taková opatření však jen dále vzbudila zájem o Zemi ze strany mladých osadníků. Vyrostly nové generace, konala se opakovaná referenda, v jejichž důsledku byly zákazy zrušeny. Mezitím se problém zhoršil.

Účastníci konference zástupců kolonií a osad, která se konala v kolonii na Janu (satelit Saturnu), zaslali Nejvyššímu koordinátorovi Země následující zprávu:

„My, účastníci konference Janus, jménem všech mimozemšťanů požadujeme okamžité ukončení bezuzdné propagandy pozemského způsobu života. Sledováním chvilkových zájmů vy, pozemšťané, v lidech probouzíte touhy, které ve většině případů nedokážete uspokojit. To vede k hlubokému pocitu nespokojenosti s vlastním životem v širokých vrstvách mimozemšťanů, což narušuje normální fungování kolonií a osad. V některých případech to vede dokonce k sebevraždám a vy nesete odpovědnost za smrt těchto lidí.“

Zastavení propagandy by bylo v zájmu nejen mimozemšťanů, ale také v dlouhodobých zájmech Země, jelikož kolonie a osady jsou jejími hlavními dodavateli surovin a paliva. Země by měla mít zájem na jejich normálním fungování.“

Odpověď od Nejvyššího Koordinátora Země:

„Vážení účastníci konference Janus!“

Vláda Země si pečlivě přečetla vaši zprávu. Máme dojem, že jste poněkud povrchní ve svém úsudku jak o zájmech Země, tak o zájmech kolonií a osad, které zastupujete.

Země má v první řadě zájem na neomezeném pokračování vědeckého, technického a kulturního pokroku. Tento pokrok již přinesl nespočet výhod nejen obyvatelům Země, ale i mimozemšťanům, kteří by proto měli mít také zájem na jeho pokračování.

Z tohoto hlediska omezení, která navrhujete, neodpovídají dlouhodobým zájmům ani pozemšťanů, ani mimozemšťanů.

Navrhovaná omezení by skutečně vedla k útlumu cestovního ruchu, což by následně vedlo ke snížení příjmů Země, a tedy i ke snížení materiálních a lidských zdrojů, které mohou vědci a inženýři Země mít. Tyto zdroje jsou přitom naprosto nezbytné pro provádění experimentů, bez nichž je vědecký a technický pokrok nemyslitelný.

Navrhovaná omezení tak mohou zpomalit pokrok a tím poškodit celé lidstvo, včetně vás samotných.

Dále nás ve svém poselství činíte zodpovědnými za sebevraždy, ke kterým došlo v některých koloniích a osadách.

Vláda Země vyjadřuje upřímnou soustrast rodinám a přátelům obětí.

Zároveň se pozemská vláda domnívá, že odpovědnost za tyto případy nese především správa kolonií a osad, která nedokázala zajistit lidem lidské životní podmínky. V mnoha koloniích a osadách, přestože se tam již vystřídalo několik generací obyvatel, dosud nebyly upraveny zahrady, bazény a pláže pod „umělým sluncem“.

Doufáme, že to, co nazýváte „bezuzdnou propagandou pozemského způsobu života“, konečně přiměje místní samosprávu k zajištění normálních životních podmínek pro lidi, a tím přispěje ke zvýšení životní úrovně mimozemšťanů.

Základem jakéhokoli vývoje jsou rozpory. Nesnažme se vyhlazovat existující rozpory mezi pozemšťany a mimozemšťany, ale snažme se tyto rozpory konstruktivně využít pro rozvoj a prosperitu celého lidstva.

A konečně poslední věc. Vláda Země a její ministerstva, na rozdíl od velitelů kolonií a osad, nemají žádnou administrativní moc. Vláda Země je pouze orgánem koordinujícím úsilí vědců a inženýrů a také poskytujícím zdroje nezbytné pro experimenty. Každý občan Země je svobodnou tvůrčí osobou, podřízenou pouze touze po pokroku a sebezdokonalování.

Skupina významných vědců zabývajících se Země nedávno navrhla výzkumný program, který by v případě úspěchu mohl lidstvu přinést výhody přesahující cokoli, čeho bylo dosud dosaženo. Implementace tohoto ambiciózního programu by mohla trvat desetiletí, možná i staletí.

Mluvíme o programu „Nesmrtelnost“, který by měl konečně vyřešit problém neomezeného prodlužování lidského života.

Vláda Země je odhodlána naplnit historické poslání, které jí bylo svěřeno, aby zajistila úspěch tohoto programu.

Zejména proto je nutné zajistit produktivní práci mimozemšťanů při těžbě zdrojů. Věříme, že nejlepší motivací pro mimozemšťana k práci je vyhlídka na turistickou cestu na Zemi.

V souvislosti se vším výše uvedeným hodláme dále rozšiřovat cestovní ruch.

S pozdravem, Nejvyšší koordinátor Země.

Odpověď Nejvyššího Koordinátora vyvolala v koloniích a osadách bouři rozhořčení. Na vrcholu tohoto rozhořčení se z řad osadníků skromné vesmírné osady mezi Jupiterem a asteroidy vynořil Velký Vůdce. „Vynořil se“ však není tak úplně to správné slovo. Tento muž mezi osadníky již dlouho vynikal.

Narodil se ve vesmíru a v mládí si díky svým mimořádným schopnostem vysloužil povolení k pobytu na Zemi. Dlouho tam ale nežil. S jeho povahou pro něj nebylo snadné snášet pohrdavý a arogantní postoj „rodilých pozemšťanů“ – lidí, kteří se obvykle nevyznačovali zvláštními schopnostmi a pozemské občanství získali jen proto, že si dali tu práci a narodili se na planetě Zemi. Navíc ho to táhlo k rodnému vesmíru. Povolení k pobytu využil k práci na Obřím vesmírném dalekohledu, který sice stál na oběžné dráze mezi Zemí a Marsem, ale byl postaven z prostředků pozemšťanů a byl považován za pozemské území. Byl to největší dalekohled v historii lidstva. Právě díky němu bylo poprvé možné přímo pozorovat planety obíhající kolem jiných hvězd a dokonce i určovat fyzikální podmínky na nich.

Dalekohled obsluhovali převážně mimozemšťané, kteří získali povolení k pobytu nebo dokonce pozemské občanství – přirozeně narození pozemšťané neměli rádi život ve vesmíru.

Budoucí Velký vůdce také doufal, že získá pozemské občanství a navždy zůstane na dalekohledu, ale bohužel si na Zemi nadělal příliš mnoho nepřátel – pozemské občanství mu uděleno nebylo. Po vypršení platnosti povolení k pobytu byl nucen dalekohled opustit a vrátit se do své rodné osady.

Výňatek ze slavného projevu Velkého vůdce, po kterém se mu začalo říkat Velký vůdce:

„Trpělivost mimozemšťanů se blíží ke konci.“

Každý den nám přináší nová fakta potvrzující nelidskou, kanibalskou povahu režimu existujícího na Zemi.

Stále máme v živé paměti zprávu od Nejvyššího koordinátora, v níž na nás svalil odpovědnost za sebevraždy v osadě a demagogicky prohlásil, že si sami můžeme vytknout, že si nedokážeme, jak vidíte, vytvořit pozemské podmínky ve vesmíru.

Vrcholem nestoudnosti bylo jeho drzé prohlášení, že Země má v úmyslu i nadále otravovat mysli mimozemšťanů příběhy o „rajské zahradě předků“.

Ale i tento vrchol nestoudnosti byl nyní překonán!

Dnes ráno Země odvysílala následující prohlášení (zopakuji ho slovo od slova, abyste se znovu přesvědčili, jak zvrácené jsou myšlenky pozemšťanů, jak shnilé jsou jejich morální zásady!):

„Pro testování v rámci programu Nesmrtelnost jsou potřeba dobrovolníci z řad mimozemšťanů.“

Povolení k pobytu je uděleno.

Účastníci experimentů zahrnujících riziko ohrožení života dostávají pozemské občanství.

Chtějí z mimozemšťanů udělat pokusné králíky!

Mimozemšťané musí riskovat své životy, aby uspokojili rozmary a bláznivé fantazie bláznivých pozemských vědců!

Monstrum zvrhlé pozemské vědy si žádá nové oběti na svém oltáři, již tak zbroceném krví tisíců mimozemšťanů!

Pozemšťané předvádějí zázraky pokrytectví a tvrdí, že program „Nesmrtelnost“ přinese nespočet výhod celému lidstvu.

Ale každý seriózní vědec vám řekne, že tento program je naprosto šílený nápad, který nemá šanci na úspěch.

Navíc skutečně ušlechtilého cíle se nedosáhne barbarskými prostředky.

Dnes říkáme: dost!

Chceme vychovávat své děti bez obav, že je zabije jed zákeřné pozemské propagandy!

Chceme, aby jejich životy sloužily ne rozmarům zkažené pozemské vědy, ale Velkému Cíli!

A takový Velký Cíl existuje!

Během práce na Obřím vesmírném dalekohledu jsem zkoumal fyzikální podmínky na planetě obíhající kolem jedné z blízkých hvězd.

Tuto planetu jsem pojmenoval „Smaragd“.

Podmínky tam jsou pozoruhodně podobné těm na Zemi.

Ano, toto je nová Země pro lidstvo!

Ale komu je souzeno osídlit Smaragd?

Nikdy se neodváží vydat na vesmírný let, který bude trvat téměř dvě stě let.

Už jen pomyšlení, že on, jeho děti a vnoučata zemřou na útěku a cíle dosáhnou jen jeho pravnoučata, se bude pozemšťanovi rozmazlenému pozemským luxusem zdát nesnesitelně hrozné.

Pozemšťané nemají rádi vesmír, bojí se ho.

S námi, vesmírnými osadníky, je to jiné.

Generace za generací jsme se zde v osadě rodili, žili a umírali.

A celou tu dobu se osada točila kolem Slunce na oběžné dráze ležící mezi oběžnými dráhami Jupiteru a pásem asteroidů.

Ano, kdyby se naše osada hned po výstavbě dostala na mezihvězdnou trajektorii a nesmyslně neobíhala kolem Slunce, už bychom se blížili k Emeraldu!

Ale v té době ještě neexistovaly motory dostatečně výkonné, aby našly naši osadu na mezihvězdnou trajektorii.

Ale nejdůležitější je, že tehdy neexistovali lidé, pro které by vesmír byl jejich domovinou!

Dneska jsou takoví lidé!

Je to nám, komu padlo na srdce velké historické poslání – otevřít cestu ke hvězdám!

Vzhledem k naší poloze nemáme my, vesmírní osadníci, ve sluneční soustavě co ztratit, ale naši prapravnoučata získají zcela nový svět – Smaragdovou planetu!

Velký náčelník byl brzy zvolen velitelem své osady 53 procenty hlasů proti 47 %. Po nástupu k moci okamžitě oznámil, že od nynějška se osada bude nazývat „Hvězdná loď-1“ a osadníci budou nazýváni posádkou, a začal osadu přestavovat na hvězdnou loď: začal stavět jaderné motory, navigační systém, palivové nádrže, k osadě přidal velké skladovací zařízení, kde začal skladovat vybavení pro rozvoj planet, nakoupené v koloniích: terénní vozidla, laserové zbraně pro těžbu, malé raketoplány atd.

47 tisíc vesničanů, kteří ve volbách hlasovali proti Velkému vůdci, emigrovalo do sousedních osad. Osada, která prováděla tak rozsáhlou výstavbu, začala postrádat dělníky. Poté se Velký vůdce obrátil ke všem koloniím a osadám:

„Vesmírní bratři a sestry!“

Všichni vy, kteří jste si uvědomili nesmyslnost existence ve Sluneční soustavě, kteří jste si uvědomili, že jste jen otroky pozemšťanů, kteří vás pro své sobecké účely každý den otravují sladkými lžemi o „pozemském ráji“, všichni vy, kteří hledáte a nenacházíte Velký Cíl!

Odhoďte řetězy otroctví, kterými zákeřní pozemšťané spoutali vaši mysl a vaše touhy!

Pojďte na naši hvězdnou loď, staňte se členem naší posádky a váš život získá smysl!

Neboť smysl života vesničana by neměl spočívat v otrocké službě pozemšťanům, ale v prodláždění cesty lidstvu ke hvězdám!

Vaše dnešní rozhodnutí určí, zda se vaši pravnoučata stanou svobodnými lidmi, vládci Smaragdové planety, nebo zda budou odsouzeni vést stejnou ubohou existenci, jakou jste vedli vy!“

Na volání Velkého vůdce reagovalo asi 40 tisíc lidí – kapka v desetimiliardovém lidském moři kolonistů a osadníků.

Pozemšťané však začali projevovat obavy.

„Od nejvyššího koordinátora ministrovi cestovního ruchu.“

Vynaložte veškeré úsilí, abyste zajistili, že Starship 1 nevystartuje směrem k Emeraldu.

To by mohlo být špatným příkladem pro ostatní osady.

Nyní, když se zdroje Měsíce vyčerpávají, se pás asteroidů stává oblastí životně důležité pro Zemi. Máme zájem na tom, aby počet pracovníků v tomto pásu rostl, ne klesal.“

Protože dovoz propagandistických materiálů na Hvězdnou loď 1 byl zakázán, pozemští agenti je tajně pašovali a vydávali se za osadníky ze sousedních osad, kteří se chtěli připojit k posádce. Když se Velký vůdce o takových případech dozvěděl, zakázal výstup z hvězdné lodi a vstup nechal otevřený, aby na ni mohli přijít pouze ti, kteří byli připraveni na ní zůstat navždy – mezi takovými lidmi samozřejmě nemohli být žádní pozemští agenti.

Mezitím se mezi oněmi 53 tisíci vesničany, kteří zpočátku hlasovali pro zvolení Velkého vůdce velitelem, začali objevovat pochybovači, nebo si prostě jen rozmysleli. Byli pobouřeni zákazem odchodu a označovali Velkého vůdce za diktátora a tyrana. Velký vůdce poté sepsal „Chartu Zezdoleto-1“, která za takové rozhovory stanovila přísné tresty (článek charty „O podkopávání morálky posádky“).

Charta byla přijata v referendu celé posádky (65 % hlasovalo „pro“, 35 % „proti“).

Jako varování bylo několik nespokojených lidí odsouzeno k pěti letům vězení za údržbu jaderného reaktoru hvězdné lodi (úkol obvykle přidělovaný robotům kvůli vysoké úrovni radiace – jen málokdo, kdo si tento trest odpykal, mohl očekávat, že poté přežije dlouho).

Stejná listina zřídila Službu pro ochranu morálky posádky (SOMDE), jejíž povinnosti zahrnovaly zabavování podvratných materiálů („pozemské propagandy“) od členů posádky, sledování výpovědí členů posádky a také kontrolu vzájemných udání členů posádky.

Tři roky poté, co byl Velký vůdce zvolen Velitelem, byla dokončena přestavba osady na Hvězdnou loď. Byly zapnuty jaderné motory a Hvězdná loď 1, pomalu nabírající rychlost, opustila Sluneční soustavu. Na palubě vezla 95 tisíc lidí. Mezi nimi byli i ti, kteří nechtěli opustit Sluneční soustavu, ale mlčeli ze strachu, že by je agenti SOMDE uslyšeli.